Můj milý deníčku, nejsem na Tebe už moc stará?

Původně jsem přemýšlela o nadpisu ve stylu Tisíc důvodu proč mít blog, ale zaprvé bych jich nevymyslela tisíc (ani sto, a i těch deset by bylo vynucených), ale tenhle mi přišel prostě lepší.

Protože zde začínám opět odznova, beru to jako dobrou příležitost pro zmínku co se tu vlastně dočtete a proč to dělám zrovna takhle.

V prvé řadě je nutno říct kdy píšu a tím pádem i o čem. Píšu, když se potřebuju vynadávat. Když nejsou věci v pořádku. Když mi něco vadí, a já to potřebuju ze sebe dostat. Když se kolem mě děje něco, co bych si ráda zase jednoho dne přečetla.

Z tohoto důvodu mohu působit jako negativní charakter, což nejsem. Alespoň ne v takové míře, v jaké se mohu jevit právě po přečtení mých příspěvků. Jde totiž o to, že zde je to koncentrovaná negativita. Když mi je hezky, sdílím to jinak. Když je mi špatně, sdílím to zde. Chápeme se?

Tím se nepřímo dostáváme k odpovědi na otázku o čem píšu. Většinu trápení zažívám v práci, sem tam ve vztahu nebo jiné bublině mého mikrokosmu. Jednou za čas mi nadzvedne mandle i širší svět, ale to ze sebe většinou vychrlím při vhodné příležitosti na partnerku či někoho, kdo se mnou souzní v onom kolidujícím názoru. Nadávat veřejně na politiku či světové dění si netroufám - na to nemám dostatečný rozhled a přenechám to ostatním. Snad jen v případech, kdy se to něco týká přímo mě osobně - v těch tu nějaký svůj výblitek napíšu.

Samostatným tématem budou články označené jako Traumátka a bolístky. Osvědčilo se mi dostat své nehezké zážitky povětšinou z dětství na papír (monitor/displej), čímž je definuju a uplácám k nějakému ujednocenému obrazu. Pomáhá mi to v léčbě (nebo jen zbrždění nákazy) mé duše.

Když budu mít hodně nostalgickou, možná sem nacpu i nějaké okamžiky z mládí - tentokrát ty hezké - snad abych nezapomněla, až si to tu budu na stará kolena číst. A kdo ví, o čem se rozhodnu psát v časech budoucích.

A k té původní hypotetické otázce z nadpisu - Nejsem už moc stará na blog? Odpovím si sama - možná už jsem stará na deníček s jednorožci a hvězdičkami, případně s fotkou zpěváka z HIM (jehož psanou formu jména bych zkomolila a nestojí mi za to, abych si našla, jak se píše); nejsem ale stará na to, abych si psala blog s tím vším, co jsem popsala výše. A tak mě tu máte.