Třetí schůze SVJ

Již potřetí jsem vyrazila na schůzi našeho SVJ. A již podruhé s pocitem, že to bude opět naprosto ztracený čas. Samotnému shromáždění předcházela ještě miniepizoda odehrávající se mezi touto nadcházející a tou minulou.

Na konci schůze minulé předsednictvo SVJ navrhlo, že na tři týdny umístí do přízemí společných prostor schránku, do níž může kdokoliv z členů hodit papírek s návrhy na zlepšení či drobné investice do zvelebení naší bytovky.

Já osobně jsem měla tři návrhy, ale protože jsem hlava děravá, vždycky jsem zapomněla na to, že kromě vymyšlení to musím ještě napsat na onen lísteček a hodit do oné schránky. A tak jsem běžela dolů s lístečkem poslední den a... schránka už tam nebyla. Proto jsem lísteček přišpendlila na nástěnku vedle záznamu z předešlé schůze s tím, že adresáta si jistě najde. A on skutečně do pár hodin zmizel. Kam? To už jsem se nikdy nedozvěděla.

Nicméně po pár dnech přišel hromadný mail od předsedy, že ve schránce nebyl jediný návrh. Všichni ti idioti, co mají na schůzích milion připomínek se na to vykašlali. Jasně - raději o tom budeme několik hodin plácat na chodbě než to napsat na papír, aby to několikahodinové plácání na chodbě mělo alespoň nějakou strukturu.

Jala jsem tedy hujersky připomenout, že jsem už schránku nezastihla, ale lísteček jsem na nástěnku přišpendlila. A pro jistotu jsem mu připsala do odpovědi i všechny tři návrhy. Nové zvonky s otvíráním na čip, automatické rozsvěcení světel ve společných prostorech a háky na kola v kolárně (kterou nevyužívám, ale při první schůzi to místopředseda smetl ze stolu na můj vkus moc rychle). Reakce předsedy na sebe nenechala dlouho čekat. Odpověděl, že za všechny mé dodatečné podněty děkuje, ALE - zvonky členové chtěli měnit kdysi, když nefungovaly. Jenže před schůzí fungovat začaly, a tak se na to vykašlali. Světla na čidlo jsou dobrý nápad, jenže když se špatně seřídí, rozsvicujou se i když na chodbě nikdo není. A od háků na kolo se upustilo už na předminulé schůzi, protože důchodci by tak vysoko kolo nezvedli. Ale že o tom můžeme hlasovat na další schůzi.

Nakonec mi nabídnul, zda nechci být předsedkyní nebo alespoň místopředsedkyní, protože on přemýšlí o tom, že ukončí svou činnost, protože v domě už nebydlí a jeho původní byt v domě je přepsán na syna (tuhle skutečnost popsal snad pěti větama, v nichž neváhal zmínit ještě rozvod se svou bývalou ženou). Odpověděla jsem mu, že za opětovnou nabídku děkuji, ale že se ve svém volném čase už věnuji jedné obecně prospěšné činnosti, kvůli které ztrácím víru v lidstvo, a tak nemám zájem. Nejspíš má pocit nedostatečného ocenění, protože měl potřebu mi ještě odepsat, že on se ve svém volném čase věnuje loutkovému divadlu, což je taky obecně prospěšná činnost. Vole, jakože dělej si co chceš, ale za tohle tě po zádech fakt plácat nebudu. Radši jsem mu už neodepisovala.

Těsně před schůzí jsem byla fakt otrávená, protože jsem nestihla udělat oběd na druhý den, a vidina, že ho budu plácat někdy v sedm večer mě deptala. Jako paní Hujerová jsem dorazila (kromě předsedy a místopředsedy) jako první. Náladu mi zvedl příchod mé crush sousedky, kterou jsem i přes to, že nás dělí jedno patro, neviděla snad celé léto. Navázala jsem s ní krátký shit talk, ale vetřel se nám do toho výřečný předseda, a bylo po náladě.

Poté, co se slezli všichni ostatní předseda zopakoval, že oprava výtahu by stála stejně, jako výtah nový, a že tedy budeme hlasovat o tom, že se bude dělat zcela nový výtah. Nikdo nebyl proti. Proto nechá aktualizovat cenové nabídky a za měsíc (!) se slezeme znovu. Na řadu přišlo ještě financování. V minulém zápisu ze schůze jsem psala, že jednorázový vklad byl přebitý zvýšením měsíčních příspěvků. Tak chyba lávky. On byl evidentně jenom odsunutý. Naše SVJ totiž nebude mít na to, aby ten výtah zaplatilo celý najednou, a tak se bude muset řešit i financování. Jedna z variant je úvěr, druhá posunutí splatnosti (během níž bychom došetřili) a třetí je onen jednorázový vklad. Dál se to nějak nerozvíjelo, ale jestli se onen jednorázový vklad bude řešit na té příští poradě, už se budu muset ozvat.

On je totiž problém v tom, že navýšení měsíčních příspěvků nám udělalo díru do rozpočtu ve výši cca 1.700 Kč měsíčně. S Lu v tom jedeme na půl, takže mě tím vzrostly výdaje o nějakých 850 Kč, což sice není existeční krizovka, ale citelné to tak trochu je. A pokud bychom vkládaly cca 35 tisíc, rozpůlily bychom si to taky na půlku. Jenže ta moje půlka je v současnosti celá moje finanční rezerva, kterou si po rekonstrukci a zařizování buduju téměř od nuly po tisícovce dvou měsíčně. Tudíž pokud bych o ní nechtěla přijít, musela bych si půjčit buď z banky nebo to splácet Lu, čímž by se prostředky pro její plnění přesměrovaly na splátku. Prostě je varianta jednorázového vkladu pro mě (nás) zcela nevýhodná - mě to zašpuntuje budování finanční rezervy při současném stavu financí na půl až jeden rok. A doufám, že ostatní členové budou natolik hamižní, že se jim do toho z různých důvodů nebude taky chtít.

Pokud výtahová firma nebude chtít posunout splatnost, budu určitě prosazovat úvěr, který si vezme přímo SVJ, a který bude splácen z pravidelných měsíčních příspěvků. Mám(e) sice slíben mírný nárust platu od nového roku, ale já ho fakt nepotřebuji spotřebovat tím, že SVJ na to dvacet let dlabalo. V tom okamžiku budu nejspíš já, nad kým tam ostatní budou kroutit očima, ale aspoň se tam vyvztekám, když už nic jiného.

V krátkosti se pak přečetli mé návrhy jakožto jediné, co byly dodány (aniž bych naštěstí byla jmenována), ale v tu chvíli se do toho vložil místopředseda, které do té doby spíše postával v koutě. Dost neurvalým a podrážděným tónem konstatoval, že jelikož se teď bude řešit výtah, nemá cenu investovat ještě do dalších záležitostí (vole, tak sorry, že jsem plnila to, co jste sami chtěli). Jedna ze sousedek se sice ozvala, že by výměna zvonků byla fajn, protože jim zvonek nefunguje, a navíc otvírání na čip je dneska už standard, ale místopředseda na to opět nehezky odsekl, že klíče už tu jsou 150 let a pořád fungují, a že se na ten jejich zvonek teda někdo v blízké době podívá.

Chování místopředsedy pozoruju už skoro půl roku, a fakt mi připadne těžce bipolární. Každý máme své dny, ale pokud někdo vystupuje jako místopředseda, očekávala bych od něho trochu odosobněný přístup. Ano, naivní - vlastně jsem nikdy nezažila, že by (místo)předseda byl profík. A tajně doufám, že to tihle dva co nejdříve položí, a zhostí se toho nějaká firma, která se na tohle zaměřuje. Předsednictvo SVJ složené z majitelů bytů je přežitek. Change my mind.

Díky tomu, že o výtahu se již nediskutovalo a moje návrhy se smetly ze stolu jako v tuto chvíli zbytečné, schůze nám zabrala nečekaně jen 25 minut. Stihla jsem udělat oběd a ještě si i zaběhat! Další dávka emocí se bude konat bohužel zase za měsíc a něco mi říká, že ta nálada tam bude vypjatější než na této schůzi.