Mobilní patálie

Když budete mít někdy pocit, že staré dobré časy jsou už dávno pryč, zkuste začít řešit něco s mobilními operátory. Ti vám totiž připomenou, že se za posledních dvacet let vůbec nic nezměnilo - všechno je ve stejném bordelu jako kdysi.

Abych popisovaný děj neztrácel dynamiku, hned na úvod musím uvést jednu skutečnost, s níž budeme pracovat. Lu má švagra (manžela její starší sestry). Její švagr je neskutečně šikovný pracant, ale bohužel i novodobý vekslák, který má potřebu neustále kšeftovat se vším, co mu přijde pod ruku.

Výjimkou nebyla ani dávná nabídka výhodných mobilních tarifů v rámci firmy, pro kterou tehdy dělal. Bylo to tak neskutečně výhodné, že kromě sebe, manželky (Lu sestry) a jejich dětí do téhle flotily zařadil i jeho tchýni (Lu matku) a samotnou Lu. A jako jo - jak se později ukázalo, ty jejich tarify byly oproti referenčně nabízeným tarifům výhodné i dnes.

Jenže - jedno velké ALE - kdykoliv bylo potřeba řešit něco přes infolinku nebo na pobočce, chtělo se O2 (pod nimiž ta flotila byla) bavit jen a pouze s ním. Zároveň jsou věci, které nejdou řešit přes internetovou samoobsluhu ani v roce 2026. A stalo se taky to, že před pár lety švagrovi přišla do cesty ještě o něco výhodnější nabídka, a tak jejich původní rodinou flotilu s ostatními opustil, a nechal tam jen Lu matku a samotnou Lu. Ty na to přišly po několika měsících jen tak meziřečí u rodinného oběda, a tak si Lu vydupala alespoň změnu přihlašovacích údajů do internetové samoobsluhy na její mail a heslo.

V tomto stavu fungovaly dalších několik let až do letošního prvního zářijového dne, kdy nastala jedna zásadní situace. Tchýni přestala fungovat SIM karta, což nám bylo oznámeno Lu sestrou prostřednictvím telefonátu z Mostu, kde ona i jejich matka bydlí. A to ještě stylem Sestro starej se, protože já zařizuju ohledně rodičů jiný věci. A tak jsme se staraly. Vypnutí a zapnutí telefonu nefungovalo, v jiném telefonu karta signál též nechytala. Pak nám Lu matka poslala fotku té SIMky, a my jsme jen žasly. SIM karta ještě nesla grafiku dobíjecí služby GO z dob, kdy existoval Eurotel. A podle fotky byla tahle karta dost nešikovně (pravděpodobně manuálně) zastřihnutá z původní velikosti na menší, která pasuje do současných telefonů. Považujme za malý zázrak, že zůstala funkční až dodnes a nezdechla už dávno.

Jediným možným řešením bylo vyměnit stávající SIM kartu za novou. Jenže my jsme nebyly schopné se v internetové samoobsluze proklikat na jakoukoliv možnost si ji nechat poslat na pobočku nebo poštou. A na infolince i pobočce by se odmítli bavit s kýmkoliv jiným než se švagrem Lu, který ale na to zaprvé nemá čas (protože furt někde něco kutí) a zadruhé už je stejně dávno u jiného operátora (takže se ho to vlastně netýká a ženy, starejte se). Jediná možnost tedy byla převést tyto dva tarify přímo na Lu, která by tak nahradila jediného důvěryhodného švagra, a na pobočce by už mohla řešit osobně výměnu právě Lu. Nejen pro vyřešení současné situace, ale pro cokoliv dalšího do budoucna.

Po několika desítkách minut pátrání v aplikaci jsme zjistily, že se převedení čísel musí řešit v samoobsluze na webu. Pomalu umírající naděje konečně chytla druhý dech. Problém však na sebe nenechal dlouho čekat - když už se nám konečně podařilo dostat k objednávce na převedení, webová stránka nám oznámila, že převod tehdejšího výhodného tarifu na jiného zázkazníka už není možný, a automaticky nám nabídla tarif o 140 Kč dražší a ještě s omezeným limitem dat. Na náhradní tarif pro její matku jsme se raději ani nedívaly, protože Karolínu napadla spásná myšlenka.

Já jsem dlouholetou zákaznící Vodafonu, a až na pár drobných přešlapů jsme s nimi byla vždycky spokojená. Dokonce mám vyhučený poměrně výhodný (byť ne neomezený) tarif, takže přece nebude nic jednoduššího, než Lu i její matku převést k Vodafonu, a mít tak vše pod jednou střechou. Vyžádaly jsme proto kódy pro převedení obou čísel a začaly jsme vybírat tarif pro Lu. Našly jsme tam o trochu levnější alternativu toho, co nabízelo O2. Zadaly jsme, že chceme převést existující číslo z O2 na Vodafone včetně kódu a dokončily objednávku.

Bohužel jsme se zasekly u výběru tarifu pro Lu matku, protože ta telefon používá spíše doma na wifi než volání a SMS, a tak její nízké nároky odrážely i původní nízkou cenu u O2. Vodafone k tomu zkrátka neměl žádnou uspokojující obdobu - snad kromě kreditu, ale na dobíjecí SIM karty zase nejde převést číslo od jiného operátora.

Seznaly jsme, že následující den se zkusím zastavit na pobočce, a věc budeme řešit formou nějakého rodinného tarifu s tím, že tedy počkáme, až se Lu číslo převede pod běžně nabízený tarif u Vodafonu a já zatím zjistím možnosti pro sebe a pro nenáročnou Lu matku. V tu chvíli nezklamal však ani Vodafone, protože mi do potvrzujícího mailu o objednávce tarifu pro Lu přišlo, že dostaneme nové telefonní číslo, což rozhodně nekorespondovalo s tím, že jsme si objednaly převod existujícího čísla mezi operátory (byť až teď mi dochází, že možná tím chtěl Vodafone říct, že to je nové číslo oproti mému stávajícímu, skrz jehož účet jsem onu objednávku provedla; sorry, Vodafone, máte to napsané dost nemotorně). Pro jistotu jsem se tedy přihlásila do samoobsluhy ještě jednou, a v notifikacích se dočetla, že děkují za objednávku dětského tarifu; jakože cože?! (z tohohole se už ale nevykecáte).

Okamžitě jsem tedy Vodafonu napsala rozhořčený mail, že objednávku vzhledem k těmto dvěma nešvarům stornuji, a vše budu raději řešit osobně na pobočce následující den. Jenže při zkoumání webových stránek Vodafonu jsem nabyla pocitu, že ty rodinné tarify (resp. nějakou tu slevičku na slevičku) mi na pobočce nejspíš nenabídnou, a tak jsem zadala své telefonní číslo do kolonky, že bych tohle ráda řešila přece jen s někým telefonicky. A když jsem se na to vyspala, hned druhý den ráno jsem si našla vysírací tlačítko, které je těsně nad žádostí o vygenerování kódu pro převod čísla k jinému operátorovi - to je takový life hack. Chcete levnější tarif? Zmáčkněte tohle tlačítko a najednou zjistíte, že doteď jste svému operátorovi platili zbytečně moc.

Budu k sobě ale upřímná - mohla jsem ty varianty řešení napřed naplánovat a pak až jednu z nich realizovat; nemusela jsem se do toho pouštět po hlavě bez rozmyslu. Jenže v tom chaosu informací a neustálých klacků pod nohy to prostě už nešlo ubrzdit.

Samozřejmě, že na mé večerní storno objednávky Vodafone nezareagoval, a naopak mi přišel následující dopoledne e-mail, že si ten (pravděpodobně dětský tarif s novým číslem) již mohu vyzvednout na pobočce. Do toho mi nejspíš volali z Vodafonu (ať už z obchodního nebo retenčního), ale vzít jsem to nemohla, jelikož jsem měla zrovna rozdělanou práci, kterou jsem nemohla přerušit (a na kterou Moták, ruku na srdce, nikdy mít nebude, Vlk šedivák ji ještě neumí a Široký se věnoval nějaké jiné). Zcela nečekaně se dovolat zpátky nedalo.

Začala jsem z toho všeho být - slušně řečeno - rozmrzelá.

Nicméně chvilku před koncem pracovní doby se mi opět ozvalo retenční oddělení, a já se konečně mohla dohodnout. Paní s dvěma novými kousky zcela nečekaně neměla problém, bez keců nastavila mou slevu pro Lu i její mamu. Vtipné bylo, že jsem jí popsala situaci s objednávkou z předešlého dne - nové číslo i dětský tarif. Ona k tomu přidala třetí nesrovnalost - v systému tu objednávku vůbec neviděla. Co a zda vůbec něco na mě nakonec čeká na pobočce se už doufám nikdy nedozvím, protože obě SIMky by měly dorazit do naší schránky.

Perlička na konec - švagr od Lu po vyřešení celé situace volal Lu, jak tedy celá situace dopadla. A poté, co si ji vyslechl ji oznámil, že už jsou zase zpátky u O2, ale že má určitě ještě výhodnější tarif, a jestli bysme přece jenom nechtěly zkusit tu jeho novou flotilu. Ne! Nechtěly!

Rovněž doufám, že tenhle článek nebude mít pokračování. Středověk neskončil, středověk trvá.