Boj s plísní a tísní

Přemýšlím, jestli si tohle zaslouží samostatný článek nebo by se to dalo shrnout do pár odstavců v rámci nějakého souhrnného přehledu za určité období. Zkusíme článek a když to bude hrozné, slíbím, že už to znova neudělám - jen proto, abych to příště udělala zase.

Bojem s plísní myslím s černými fleky u stropů našich severních zdí. Proč je to jenom na severních zdech a ne na jižních i v tomhle počasí možná vysvětluje způsob zateplené naší střechy. Projektanta tehdy nejspíš napadlo, že když už tedy zapomněl zakomponovat to centrální topení a omylem celou bytovku otočil o 180° než by bylo ideální, tak tu střechu navíc zateplí nerovnoměrně - protože design.

Abych mohla efektivně bojovat s plísní, musela jsem pořídit technologii (resp. s Lu jsme musely, jenže se nám sešlo více investic do vnitřního vybevení našeho MY, takže jsme si financování investic prozatím rozdělily). Bohužel technologie pro boj něco stála, což mě vzhledem k mé nepříznivé finanční situaci s výhledem na přelom roku 2026/2027 uvrhává do finanční tísně.

Abych mohla efektivně bojovat s finanční tísní, musela bych si najít přivýdělek. Ale na ten bych napřed potřebovala čas, což při mém vytížení není úplně jednoduché. Nechci, aby o tom věděli v práci. A nechci nikomu prodávat přes internet nebo telefon v rámci nějakého MLM doplňky stravy, kosmetiku nebo zázračné zdravotní pomůcky, které vám skrze prstýnek s magnetem vyléčí vysoký krevní tlak.

Pár dní jsem si pohrávala s myšlenkou stoupnout si za bar. I kdyby mě někdo viděl z práce, mohla bych to svést na to, že to je koníček, který mám navíc zaplacený. Jednou za čas bych oželela páteční či sobotní večer a šla na brigádu. Jenže tady se dostáváme na rozcestí dvou světů - dvou druhů podniků, mezi nimiž prakticky neexistuje žádný zlatý střed.

Prvním z nich jsou luxusní koktejlové bary, kde se na brigádky moc nehraje. Obsluhujete totiž lidi, kteří jsou schopní během večera za chlast utratit víc, než si obyčejný smrtelník vydělá za týden. Do prostorů za barem tohoto světa se dostanete jenom za určitých podmínek, kdy jednou z nich je dělat to full-time, a to nejen kvůli času v práci, ale i kvůli zkušenostem a know-how.

Ta druhá možnost jsou nálevny (byť některé z nich disponují i čistými záchody a neulepenými podlahami), kde je vlastně úplně jedno co umíte, protože základní pravidla jsou neožrat se dřív než zákazníci a nekrást prachy z pokladny. Vrchol barmanského umu jsou dvě mojita pro princezny támhle v rohu a rum s kolou pro pána, co se poblil pod stůl z piva, a kola mu má udělat dobře na bříško.

Rozdíl v zákaznících těchto dvou světů je maximálně v počtu cifer na bankovních účtech a tom, že luxusní bary mají vyhazovače bezpečnostní pracovníky, zatímco v pajzlu vám problémového hosta vyhodí jiný problémový host, který poté chce za odměnu vaše číslo nebo aspoň zavolat sanitku, protože mu to nějak nevyšlo, a venku dostal od vyhazovaného do držky.

A co si budeme - v takovéto nálevně vám dají možná 150 - 200 Kč na hodinu, ideálně jen na 5 hodin ve špičce a bez dýšek, protože ty jsou jen pro zaměstnance. Ty zaměstnance, kteří na vás rádi přehrajou tu nejpodřadnější práci, co sami dělat nechtějí. A abych přitáhla domů s usmoleným litrem v kapse, za to utahaná, nevyspalá a nasraná, na to se můžu vykašlat.

No, a boj s plísní a boj s finanční tísní mi způsobuje vnitřní tíseň. Mám potřebu neustále kontrolovat, jestli se plíseň nesnaží prokousat přes další vrstvu Sava neúspěšně schnoucího na zdi, jejíž vlhkost se snažím snížit proudem horkého vzduchu jdoucího z teplovzdušného ventilátoru, a následně polapit do odvlhčovače, který mi aktuální vlhkost a teplotu v místnosti ráčí hlásit přes wifi i v době, kdy nejsem doma, a nemohu ji tak kontrolovat na displeji.

Rovněž mám neustálou potřebu kontrolovat a rozplánovávat stav svých financí a nutných budoucích výdajů. Ano - je skvělé být finančně gramotná a mít nějaký plán, ale zároveň nevím, jak moc je zdravé mít na všechno připravené různé varianty a schémata pro případ, že by se někde něco podělalo. Cítím, že se mi (nejen) kvůli tomuhle rozjíždí GAD, které je opět živené hlavně situací v práci (ano - pracovní střípky v listopadové edici budou). Nechci (nemůžu) si vzít kvůli tomu neschopenku, takže řízený pád, jak tomu bylo na konci března (což jsem si zapisovala ještě na Píše.cz) se nejspíš konat nebude, a současný let budu muset chtě nechtě dokončit.

Jak dopadl nebo pokračuje boj s plísní bude zaznamenáno v nějakém buducím článku. Mohla bych si na to udělat tabulku, ale nebudu si to GAD v sobě pěstovat vědomě. O tom, jak dopadl nebo pokračuje boj s finanční tísní bude záležet na tom, jak se mi s ní podaří naložit. Na jednu stranu by bylo hezké, kdyby ke štítkům skuhrání domácí, skuhrání osobní a skuhrání pracovní přibyl ještě další - skuhrání barové - ale já si nejsem jistá, jestli mi to příkoří za těch pár dozajista čtivých historek stojí.

Asi si založím OnlyFans.